Dům Žofie slaví své první narozeniny!

Dovolte mi na pár řádcích shrnout mé vlastní dojmy a osvětlit přístup k celé problematice bezdomovectví v našem městě….

Rok působení azylového domu ve Dvoře Králové nad Labem jednoznačně ukázal jeho potřebnost. Dům Žofie je, až na výjimky, neustále plně obsazený. Netřeba asi osvětlovat, v jakém celospolečenském klimatu žijeme. O tom, že bude přibývat lidí na ulici, lidí, kteří nebudou schopni dostát svým závazkům, asi nikdo nepochybuje. Bezdomovectví se stalo fenoménem dnešní postmoderní doby. S velkým zájmem jsem celý rok sledovala vývoj událostí v životě tohoto domu. Byla jsem překvapená jeho vývojem – bezdomovci, tak jak je známe z médií a obrázků Prahy či jiných velkých měst, ale i z našeho města, si k nám našli cestu jenom na chvilku a zase odešli. Nevyhovovala jim pravidla a povinnost aktivně řešit svou nepříznivou sociální situaci. 65% všech uživatelů Domu Žofie tvoří osoby ve starobním nebo invalidním důchodu. Dokonce poskytujeme služby azylového domu i osobám odkázaným na invalidní vozík. To, že služby budou využívat i takto fyzicky postižení jedinci, bylo pro mě asi největším a velmi smutným překvapením. Obávám se, že s prosazováním sociálních reforem a vývojem ve společnosti bude přibývat osob ohrožených ztrátou bydlení. Nebudou to však lidé, kteří si bezdomovectví vybrali jako svůj životní styl. Budou to lidé, kteří se nešťastnou souhrou náhod a událostí dostali až k nám. A chtělo by se mi říci, „zaplaťpánbůh, že existujeme“. Jsme nadějí pro ty, co se ocitnou na samém dně… Vezměme si ten nejběžnější příběh, který tu slyšíme – člověk přijde o práci, nebo ho prakticky ze dne na den navštíví nemoc, přijde o zaměstnání, není schopen platit nájem, splácet půjčky, přijde o bydlení, často situaci nezvládne rodina, člověk se ocitne sám a bez prostředků. Vezměme si dále důsledky domácího násilí – mnohdy je pro oběť lepší variantou život na ulici než život v rodině, která mu působí nezhojitelné rány na duši… V dnešní době je tak jednoduché stát se naším uživatelem! Mějme, prosím, na paměti, že se ztráta střechy nad hlavou může týkat opravdu nás všech. Kdopak v dnešní době dokáže říct, že jemu se to stát nikdy nemůže? Možná tak ten, kdo ještě v životě mnoho nezažil, či si ve své pýše, možná naivitě neumí vůbec představit, co všechno život umí lidem připravit.  

K tomu, abychom naše poslání mohli i nadále naplňovat, potřebujeme jednak finanční krytí, jednak kvalitní lidské zdroje. Jsem vděčná za to, že obě podmínky máme naplněné. Město Dvůr Králové nad Labem velmi výrazně kryje provozní náklady svým neinvestičním příspěvkem a jsme rovněž součástí individuálního projektu Služby sociální prevence v Královéhradeckém kraji. Projekt je financován z ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. Pokud se týká lidských zdrojů, tak jsem si nemohla přát získat většího profesionála než vedoucího Domu Žofie, dr. Petra Prokopa. Nejenom že je profesionálem, je také velmi vyzrálou osobností neobvyklých lidských kvalit. Díky němu je naše sociální služba azylový dům poskytovaná v Domě Žofie službou, která vykazuje znaky vysoké profesionality, ale také lidskosti, pochopení a úcty k jednotlivým lidským osudům.  

Na závěr bych velmi ráda poděkovala všem, kdo se podíleli na přípravě oslav prvního výročí. Děkuji panu doktoru Prokopovi za jeho práci, za jeho přístup k uživatelům a celkové problematice. On je tím, kdo této, tolik diskutované sociální službě, dává profesionální a zároveň lidskou tvář, kdo poskytuje uživatelům skutečnou podporu a víru v jejich schopnosti zvládat svůj nelehký úděl. Děkuji rovněž uživatelům za přípravu občerstvení, výzdobu domu a vytvoření velmi příjemné a vstřícné atmosféry. Děkuji dále vedení města za jejich pozitivní postoj, pochopení a finanční podporu. Děkuji všem, kdo boří mýty o sociální službě azylový dům a bezdomovectví obecně.

Přeji naší sociální službě azylový dům hodně spokojených a smysluplných let. Ať nadále pomáhá těm, kteří pomoc potřebují, a umožňuje jim návrat zpět do společnosti, nebo minimálně jim umožňuje důstojný život.

Marcela Hauke

Fotografie z oslav naleznete zde.